Opavské psí známky z 19. století
Nic nedokresluje rozpaky provázející dřívější pohled na účelové známky nejrůznějšího druhu v opavském muzeu lépe, než konvolut evidenčních psích známek z 19. a prvé poloviny 20. století.
Prvotní zařazení materiálu tohoto druhu ke sbírkám numismatickým, vystřídal názor oscilující mezi jeho umístěním někam na samou periferii numismatického zájmu a úplným zavržením, až po výsledné zakončení jeho putování přiřazením do sbírek historických.1
Obecně se však tyto drobné reálie dokreslující kdysi všední každodennost, dočkaly konečně svého místa na výsluní a jsou dnes (zvláště ty z 19. století) vyhledávaným sběratelským artiklem. Jsou-li „čitelné“ a navíc mají jistý výtvarný náboj, stávají se půvabnými doklady někdejší reality všedního dne konce předminulého století.
Za nejstarší evidenční psí známku z Opavy (ze Slezska?) je zatím možno považovat muzejní exemplář z roku 1874.2 Pouhých pět let tak dělí tento vzácný opavský kus od dosud nejstarší publikované psí známky z roku 1869, pocházející z Kroměříže.3 Města Kroměříž a Olomouc obdržela na Moravě jako prvá, a to počátkem roku 1869, povolení vybírat poplatky za držení psů.4 Svoji prioritu si v tomto směru Morava udržela i v letech následujících, neboť počátkem příštího roku uděluje císař povolení dalším městům Příboru, Moravské Třebové a Svitavám, v závěru téhož roku ještě Znojmu a Brnu. O rok později, tedy koncem roku 1871 pak Jihlavě a Novému Jičínu.5 O situaci na severní Moravě či Slezsku jsme však informováni pouze sporadicky.6
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 3/2011
Povodně v Praze Numismatická vzpomínka na velkou vodu před více než sto lety
Letošní povodně v Čechách, kdy v prvních červnových dnech vystoupily z břehů prakticky všechny velké české řeky se svými přítoky, vyvolaly nejen vzpomínky na katastrofální průběh povodně v roce 2002, ale i na řadu dalších ničivých záplav.
Letošní povodně v Čechách, kdy v prvních červnových dnech vystoupily z břehů prakticky všechny velké české řeky se svými přítoky1 a zejména hrozba rozsáhlých záplav v Praze a na dolním toku Labe, vyvolaly nejen vzpomínky na katastrofální průběh povodně v roce 2002, ale i na řadu dalších ničivých záplav.
ZPovodně jsou na českém území zaznamenány od začátku 12. století. Podle záznamů se extrémní povodně vyskytly v Čechách v letech 1118 (září), 1180 (?), 1272 (březen), 1342 (leden a únor), 1359 (září), 1432 (březen a červenec), 1481 (červen), 1496 (leden), 1501 (srpen), 1598 (březen a srpen), 1784 (únor), 1845 (březen), 1862 (únor), 1872 (květen), 1890 (září), 1940 (únor), 2002 (srpen). V roce 1342 strhla voda v Praze kamenný Juditin most postavený ve druhé polovině 12. století, roku 1359 zničila provizorní dřevěný most a vážně poškodila rozestavěný nový kamenný.2 V letech 1496 a 1784 poškodila Karlův most, nejhůře ovšem roku 1890.
Před rokem 2002 byla největší letní povodeň způsobená pouze srážkami právě v září 1890.3 Silně pršelo celé jaro a léto nebylo výjimkou. „Hospodáři léta tak mokrého nepamatují,“ psalo se v knize Povodeň v Čechách roku 1890. „Nebesa chrlila napořád spousty vod, silnice a železnice tu a tam stávaly se nesjízdnými, mnohé hráze železniční protrhány a jízda zastavena.“ Koncem léta se hnala na Prahu povodňová vlna. 3. září 1890 okolo čtvrté hodiny ranní se nad Prahou rozlehly poplašné výstřely z děla a oznámily, že nastává povodeň - jedna z historicky největších záplav ve městě, při které byl po sto letech znovu pobořen Karlův most. Vltava v Praze kulminovala 4. září mezi 20. a 22. hodinou večer s průtokem 3975 m3/s.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2013
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU
