World Money Fair 2013 Největší peněžní veletrh – Berlín
Kolem patnácti tisíc návštěvníků a více než 320 vystavovatelů se zúčasntnilo 42. World Money Fair 2013, který se konal v berlínském hotelu Estrel.
Sběratelé, kteří vážili cestu i z Čech, by vám určitě potvrdili, že bylo na co se dívat. Pro ty ostatní přinášíme malou ukázku. Celý veletrh se totiž na čtyřech stránkách pojmout nedá.
Možná si z obrázků představujete, že World Money Fair je jen zvětšenou obdobou našeho Sběratele. Ale zdání klame. Kromě toho, že v ýstavní prostor je obrovský a věnovaný jen penězům (a medailím), není určen jen pro sběratele, ale také pro samotné v ýrobce všeho
druhu. Prezentují se zde f irmy produkující prázdné střížky, výrobci obráběcích strojů, lisů, ale samozřejmě i obchodníci, kteří mění celé části v obrovskou sběratelskou burzu.
Jako každý rok, měl i letošní berlínský veletrh svého čestného hosta, kterým byla Pařížská mincovna. Organizátoři veletrhu to návštšvníkům dávali důrazně najevo na každém kroku. Barvy francouzské trikolóry nesly jak veškeré plakáty, tak i katalogy veletrhu, ale i prostírání na snídaňovém stole hotelu Estrel. Stánek Pařížské mincovny byl v neustálém obležení. Návštěvníky ale víc zajímal nákup novinek, a tak bylo možné si v klidu prohlížet raritu, která byla vystavena u okraje stánku – první 20frank z Pařížské mincovny.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2013.
PÍSMO NA MINCÍCH A MEDAILÍCH (2) Řecko – země, kde mince promluvily
Písmo na mincích a medailích? O čem se tady dá psát? Je to přece jasná a samozřejmá věc.
Třeba to ale tak samozřejmé a jasné není a bližší seznámení může překvapit. Vítejte tedy do světa skrytých významů a nenápadné krásy. Staré Řecko je naší první zastávkou.
Mramorové tělo bohyně Artemis s množstvím ňader by cizince, který navštívil Efes poprvé, asi překvapilo. Dvě chrámové kněžky, které si daly pod sochou schůzku, však zpodobení své paní dobře znaly. Setkaly se ostatně kvůli jiné věci. „Tohle jsi mi chtěla ukázat, Zoé?“ zeptala se ta starší a otáčela v prstech nově vyraženou minci. „No co, drachma se včelou, jenom nějak divně ozdobená.“ „To je právě to, Xenie, teď už všude berou jen tyhle. A ty ozdoby, o kterých mluvíš, to jsou znaky jména našeho města. Přečetla mi je představená. Ale neboj, všechny staré drachmy bez znaků nám město vymění.“Naše fiktivní scéna předvádí situaci, která se mohla odehrát při prosazení písma do mincovního obrazu. Trasy vývoje dvou velkých starověkých vynálezů, písma a mince, se v jednom okamžiku prostě musely protnout. Až do té chvíle si písmo vystačilo s hliněnou tabulkou nebo kamennou deskou. Mince se zase dlouho spokojovala se svou ranou formou kousku kovu, na kterém vladař vyraženým reliéfem zaručoval její hodnotu. Pak se ale něco změnilo, snad v myšlení lidí, možná v pravidlech obchodování. Dosavadní reliéf hlavy boha nebo figury zvířete už nestačil. Mincovní obraz doplnilo písmeno. Byl to historický okamžik, protože teprve jím se mince stala kompletní.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2017.
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU
