Jak se dělá mincovna (20)
Ražba pamětních medailí s portréty našich prezidentů
Rychle jsme pochopili jaký je rozdíl mezi mincí a medailí, když jsme na jaře roku 1994 začali chystat pamětní ražbu k 1. výročí vzniku mincovny. Přece není nic jednoduššího, k 1. výročí použít minci, která má ve své symbolice jedničku. Tuto záležitost jsme začali diskutovat s dr. Surgou a dr. Moravcem z ČNB. Vždyť na vzniku jablonecké mincovny se významnou měrou oba podíleli a první rok fungování mincovny je bilancí i jejich práce.
Češi si v roce 1918 splnili svoji dávnou tužbu a se Slováky vytvořili společný stát, jehož uspořádání nazvali republikou a do čela postavili prezidenta Tomáše Garique Masaryka. Pro Českou mincovnu nezbyla jiná možnost, než do svého medailového programu zařadit pamětní medaile, kter ými by portréty československých a později českých prezidentů připomínala. Blížil se rok 1998, tedy historický rok s magickou osmičkou na konci letopočtu, a tak mi připadalo vhodné otázku našich prezidentů otevřít. Masar ykovské téma nám bylo jasné, ale jak se v yrovnat s řadou dalších prezidentů a jejich historick ým odkazem.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 3/2015.
PÍSMO NA MINCÍCH A MEDAILÍCH (4)
Řím – od království (přes republiku) k císařství
Kdyby už peníze nebyly vynalezeny, postarali by se o to určitě staří Římané. Jejich pragmatický vztah k tomuto prostředku směny vyjadřuje nesmrtelná věta PECUNNIA NON OLET (peníze nesmrdí), inspirovaná ekonomickou politikou císaře Vespasiána. Pojmenování peněz ve větě, která se císaři přisuzuje, vytvořili jeho dávní předkové. Jejich prvotním platidlem byl dobytek – PECUS. Když pak začali platit kusy kovu na váhu, pojmenovali je PECUNNIA.
„Vítej domů Kornelie. Tak jaké to bylo v Římě?“ Příchozí si přisedl k sousedovi pod olivovník a rozpovídal se. „Klid a zároveň trochu smutno. Teď, po smrti císaře, je vládcem Marcus Aurelius. Dělá to dobře a na svého předchůdce nezapomíná. Však jsem si také přinesl památku.“ Soused Tulius vzal s úctou do prstů minci s orlem a opisem CONSECRATIO a povzdechl: „Je to tak, Antoninus Pius byl velký člověk, ale teď už je bohem“. Jeho přítel přizvukoval: “Máš pravdu a já pořád lituji, že jsem se tehdy nedostal na slavnost a neviděl orla vzlétat z hranice“. Takzvané konsekrační mince, ke kterým se ještě vrátíme, patří až do doby panování římských císařů. Při sledování počátků v ý voje římského mincování je ale potřeba se vrátit o hodně zpátky. Jestliže si antické Řecko musíme promítat na více oblastí jižní Evropy a Středomoří, pak Řím si spojujeme především s Apeninským poloostrovem.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2018.
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU
