POKLADY LATINSKÉ AMERIKY
Cesta k nezávislosti Nové Granady a Gran Colombia 1821–1830
Španělské državy v Americe byly tvořeny dvěma místokrálovstvími. V Severní a Střední Americe to bylo Nové Španělsko a v Jižní Americe místokrálovství Peru. Z něho se roku 1717 vyčlenilo třetí místokrálovství Nová Granada rozkládající se na území dnešního Ekvádoru, Kolumbie, Panamy, Venezuely, severovýchodní části Peru, západní části Guyany a severní části Brazílie. 1776 pak přibylo čtvrté místokrálovství La Plata se sídlem v Buenos Aires jehož součástí byla území Argentiny, Uruguaye, Paraguaye a Bolívie.
Války za nezávislost
K rozpadu španělského impéria v Americe přispěly napoleonské války. Francouzská invaze na Iberský poloostrov, útěk portugalské královské rodiny do Brazílie 1807 a okolnosti doprovázející abdikaci španělských monarchů Karla IV. a Ferdinanda VII. na jaře 1808 zažehly ve španělské Americe vlnu povstání. Začaly vznikat junty, které měly zabezpečit nezávislost jednotliv ých regionů na Francii. Úspěšné byly v Nové Granadě (Kolumbie), Venezuele, Chile a Río de la Plata (Argentina).
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2019.
FERDINAND I. (V.)
Medaile na nástup vlády v roce 1835 a jejich varianty
Před více než 180 lety, v roce 1835, se ujal vlády poslední korunovaný český král z rodu habsburského – arcivévoda rakouský Ferdinand, jako rakouský císař toho jména první, jako uherský a český král v posloupnosti habsburských panovníků pátý.
Ferdinand I. Dobrotiv ý (*1793, †1875) z Habsbursko-Lotrinské dynastie, v letech 1835–1848 rakouský císař, byl nejstarší syn císaře Františka II. a jeho druhé choti Marie Terezie Neapolsko-Sicilské. Jeho celé jméno znělo Ferdinand Karel Leopold Josef František Marcelin. Od dětství trpěl epileptickými záchvaty a byl chatrného zdraví. Měl hudební nadání, talent na jazyky a zájem o botaniku, na druhou stranu měl potíže s koncentrací a mluvení mu často činilo potíže. Nebyl schopen plnit v plném rozsahu všechny úkoly spojené s v ýkonem budoucích vladařských povinností. Jeho zevnějšek byl pro okolí spíše odpudiv ý. Ačkoli mu lékaři předpovídali krátký život, dožil se nakonec velmi v ysokého věku. Přízvisko „Dobrotivý“ si Ferdinand u mnohých získal pro své laskavé a příjemné chování. Často se mu, ale dostalo i hanlivých přízvisek jako „Dobrotinand Koňský (Gütinand der Pferdige)“, nebo dokonce „Nandl hlupák (Nandl der Trottel)“. Arcivévoda Ferdinand převzal z titulu dědičného císaře rakouského (Erbkaiser von Österreich) vládu po smrti svého otce císaře Františka I. dne 2. března 1835.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2019.
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU
