KRÁLŮ

Karel IV. byl za českého krále korunován před 660ti lety v září roku 1347. Korunovační obřad se konal tehdy ještě v románské bazilice. K vlastní korunovaci došlo v průběhu slavnostní mše, kterou sloužil arcibiskup Arnošt z Pardubic. Před čtením evangelia  Karla IV. pomazal a poté na jeho hlavu vložil nově zhotovenou svatováclavskou korunu.

Nechal ji zhotovit právě Karel IV., který s ní byl jako první korunován na českého krále dne 2. září 1347. Ze stejné doby je i kožené pouzdro na korunu zdobené rytým dekorem. Koruna byla za života císařova několikrát upravována a doplňována o drahé kameny, které pro ni Karel IV. získal mezi lety 1374 až 1378.

Koruna je vysoká 19 cm, váží 2 358,3 gramů, zdobí ji celkem 20 perel a 96 drahokamů, z nichž některé patří k největším na světě (rubelit, safíry, spinely, rubíny, smaragdy). Vrchol koruny tvoří zlatý křížek, v jehož středu je zasazena vzácná románská kamej. Čelenku ze zlata o ryzosti 21 – 22 karátů (850/1000) spojují dva půlkruhové příčné oblouky – tzv. kamary. K jejich výzdobě byly použity části zlatého opasku, který královně Blance z Valois věnoval francouzský král Karel Sličný.

Léta páně 1347….se pan Karel, král římský, vrátil z Tyrol do Prahy a byl s převelikou radostí uvítán od knížat, urozených, prelátů i duchovenstva a lidu a v nejbližší neděli před svátkem Narození blahoslavené Panny Marie ( 2. září ) byl spolu se svou manželkou, paní Blankou, ctihodným panem Arnoštem, prvním pražským arcibiskupem, šťastně a slavnostně korunován, on na krále a ona na královnu v Království českém. I byl postaven dům pro hostinu v městě pražském, na tržišti u svatého Havla, ověšen čalouny a hedvábnými látkami a všichni byli nádherně obslouženi. V ten den přišli páni Království českého každý podle svého stavu a vykonávali na krytých ořích své úřady novému králi a posluhovali, jak bylo zvykem, u stolu. A po smutku, jejž měli pro smrt krále Jana, zavládla z této korunovace mezi lidem veliká radost.

Král pak daroval korunu, jíž sám byl korunován, svatému Václavu, aby byla v určených dnech v Pražském kostele vkládána na jeho hlavu a ustanovil, že všichni čeští králové, jeho nástupci, mají být korunováni touto korunou a mají ji užívat jen v den své korunovace a týž den ji uložit na noc do pražské sakristie, a to pod trestem vyobcování z církve, který by pro to vynesl pan papež.

Beneš Krabice z Weitmile k roku 1347

České království vzniklo dlouho před tím, než byla zhotovena koruna, která se dochovala do dnešních časů. S korunou jsou vyobrazeni už první dva čeští králové, Vratislav II. a Vladislav II. To byly ovšem ještě výjimečné korunovace. Dědičný královský titul dokázal udržet až Přemysl Otakar I. Není třeba pochybovat, že při této příležitosti vznikla i královská koruna. O tom, jak vypadala přemyslovská koruna, nejlépe svědčí vyobrazení z doby Přemysla Otakara II. Měla vysokou čelenku, která přecházela ve stylizované květy lilií. Stejnou podobu má ostatně i koruna z Přemyslových pohřebních insignií. Tvar koruny Karla IV. je inspirován tvarem přemyslovské koruny, stejně jako podobou koruny francouzských králů. Stejnou korunou jako Václav II. byl zřejmě korunován i Jan Lucemburský. Není však jasné, co se s ní stalo poté.

Svatováclavskou korunu nechal v roce 1346 zhotovit Karel IV. pro svou korunovaci českým králem. Její existence je poprvé zmíněna v roce 1351 v ochranném dokumentu ze 6. května 1346, který vystavil papež Kliment VI. Svatováclavská koruna měla podle papežské buly z roku 1346 spočinout na hlavě sv. Václava v pražském chrámu sv. Víta, z čehož se odvozuje její název koruna svatého Václava. Ten se poprvé objevuje v inventáři pražské katedrály z roku 1387 pod latinskou podobou corona sancti Wenceslai. V latinských pramenech bývala označována též jako corona regni Bohemiae (koruna Království českého), tedy stejně jako samotný český stát. Prvním králem, který byl korunován touto korunou, byl v roce 1347 Karel IV. a posledním Ferdinand V. Habsbursko-Lotrinský.