Falza v oběhu Padělky českých bankovek většinou není těžké odhalit
V roce 2010 bylo na území České republiky zadrženo 4986 padělků české měny v hodnotě přes 4,8 milionu korun. Nejčastěji se jednalo o falzifikáty nízké kvality, které by měli občané snadno rozpoznat.
Jedna zadržená bankovka připadala v loňském roce na 70 200 kusů bankovek v oběhu, což je čtyřikrát méně než v zemích eurozóny.
Na pětistupňové škále bezpečnosti, která odpovídá známkování ve škole, lze většinu loni zadržených českých padělků (67 procent) ohodnotit stupněm čtyři, tedy jako méně zdařilé. Jako neumělé loni pracovníci zkušebny platidel ČNB vyhodnotili 26 procent odhalených padělků, a zařadili je tak na poslední stupeň škály.
Nejčastějším objektem padělatelů byly v roce 2010 bankovky v hodnotách 500 Kč a 1000 Kč. Portrét Boženy Němcové nebo Františka Palackého nesla každá šestá zadržená bankovka. Podvodně vyrobené mince měly nejčastěji hodnotu 2, 5 a 20 Kč.
Jedna zadržená česká bankovka připadala loni na zhruba 70 200 kusů bankovek v oběhu. To je asi čtyřikrát méně než v eurozóně, kde je odhalen jeden falzifikát z každých 16 700 pravých eurobankovek.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2011.
Heraldika na mincích a medailích (2) Středověk – krása střídmosti a sdělnosti
Pro heraldiku bylo celé 14. a částečně i 15. století zlatým věkem.
Erby byly vytvářeny a užívány s respektem a přirozeným vkusem. Tomu také odpovídala péče věnovaná jejich provedení. Obsah i forma byly v rovnováze. To všechno platilo také pro mincovní obrazy. Jejich umělecká úroveň snese bez potíží srovnání se znaky na gotické architektuře, v knižní i na nástěnné malbě, na tapiseriích i na dílech uměleckého řemesla.
Jednoho zimního dne roku 1300 přijal král Václav II. na pražském hradě svého kancléře Petra z Aspeltu provázeného třemi cizinci. Kancléř, jinak také basilejský arcibiskup a vynikající diplomat, byl pro krále Václava, předposledního Přemyslovce na českém trůnu, nenahraditelným rádcem. Také toho dne přicházel v závažné věci. Na řadě byla mincovní reforma, kterou kancléř pomáhal připravovat. Král věřil, že Rinieri, Appardi a Cino, tři odborníci z Florencie, které Petr z Aspeltu angažoval, odevzdají dobrou práci. A nezklamal se. Ještě v červnu téhož roku byla zaražena jeho „věčná mince“ pražský groš.
Nové platidlo sice nebylo věčné, razilo se však takřka 250 let a jeho význam byl už na počátku mimořádný. Pražský groš se stal jedním ze symbolů politické a ekonomické síly Českého království ve 14. století. Tomu odpovídala i výtvarná podoba mince. Šťastně se v ní snoubily umělecké vlivy italské a francouzské, tedy ne už jen německé, jako v minulém století. Razidla byla prací italských mistrů a inspirací byl francouzský groš z Tours.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2014.
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU
