PAMĚTNÍ BANKOVKA ČNS TEPLICE 40. výročí přesunu děkanského kostela v Mostě
Je mnoho měst s pohnutou historií. Mnohá lidská sídla zanikla, jiná byla znovu objevena.
Je však jedno, jehož osud nemá ve světě obdoby. Tímto městem je severočeský Most, jehož dějinný vývoj se symbolicky zrcadlí v místním děkanském kostele. A právě jedno z důležitých výročí tohoto města si koncem loňského roku připomněla pobočka České numismatické společnosti v Teplicích projektem, který v rámci celé ČNS nemá obdoby.
Historie Mostu
Starý Most byl historické město, v jehož architektuře se po staletí skloubila gotika s renesancí a barokem. První záznamy o osídlení spadají do 11. století, kdy Kosmas ve své Kronice České uvádí, že přes zdejší močálovitou krajinu vede stará stezka po dřevěných mostech. Odtud se odvozuje i název blízké osady. V první třetině 12. století se vesnice stává majetkem rodu Přemyslovců, který ji za vlády Přemysla Otakara II. povyšuje na město. Výhodná poloha nového královského města při důležité stezce nedaleko zemských hranic se Saskem, předurčila Most coby významnou obchodní tepnu. Za husitských válek stálo město na straně Zikmunda Lucemburského, díky čemuž úspěšně čelilo v letech 1421 a 1424 husitskému obležení.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2016.
Rašínova reforma První československé státovky
V průběhu první světové války došlo k postupnému znehodnocování národních měn, což následně vedlo k růstu inflace.
Díky vysokému zadlužení a nedostatku zboží i surovin se většina zúčastněných zemí na podzim roku 1918 ocitla na pokraji nejen průmyslového, ale i ekonomického vyčerpání.
Hospodářským potížím se nevyhnulo ani Rakousko-Uhersko, které už 4. 8. 1914 přijalo císařské nařízení, kterým se Rakousko-Uherská banka (RUB) zbavila povinnosti krýt papírová platidla nejméně ze dvou pětin zlatem a předkládat veřejnosti týdenní a výroční výkazy o své činnosti1. Díky narůstajícímu nedostatku finančních prostředků přešel stát v polovině roku 1915 k přímým půjčkám u RUB a to formou státních dluhopisů, u kterých setrval až do konce války, kdy jeho celkový dluh vůči centrální bance dosáhl úrovně 39,3 mld. K, přičemž větší část 25 mld. K připadala na vrub průmyslově vyspělejšího Předlitavska. Uvolněná měnová politika měla mimo jiné i za následek, že zatímco v červenci 1914 představoval zlatý poklad2 Rakousko-Uherské banky 1589 mld. K a množství papírových peněz v oběhu 2,129 mld. K, tak koncem války se zlatý poklad snížil na pouhých 342 mil. K, zatímco množství bankovek vzrostlo až na 30,68 mld. K. Zlaté krytí tak během čtyř let pokleslo z původních 74 % na 1,11 %.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2014.
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU