Platidla zajateckých táborů za 1. sv. války na území Československa
Platidla zajateckých táborů z období první světové války se řadí spíše na okraj sběratelského zájmu.
Ve srovnání se zahraničím se u nás na toto téma vydává i naprosté minimum publikací. Od uveřejnění zatím jediného domácího katalogu1 od Bohumila Vlčka uplynulo již 20 let a s výjimkou několika málo monografií, především regionálního charakteru, se s tématem zajateckých táborů na našem území prakticky nesetkáme.
Podobně jako tomu je u nouzových platidel, se i v případě táborových poukázek ponejvíce setkáváme s platidly papírovými a kovovými. K velkému rozšíření táborových poukázek došlo především ve dvacátém století, ovšem jejich použití lze vysledovat už mnohem dříve. Známé jsou především poukázky z období sedmileté války (1756–1763), kdy jich poblíž Drážďan používali Rakušané v táboře pruských zajatců. Táborové poukázky se dále emitovaly v období Napoleonských válek, během americké války za nezávislost, v burské válce a mnoha dalších konfliktech. K jejich značnému rozšíření došlo ale až s vypuknutím první světové války. Například v Německu se odhaduje na 400 zajateckých táborů využívajících táborové poukázky a ve Francii i více než 1000.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2014.
Ze světa kovových známek (17) Materiály účelových známek (2)
Tento díl se tak trošku vymyká názvu seriálu. K výrobě účelových známek byly totiž užívané i nekovové materiály.
Již v první polovině 19. století se vyráběly někdy i svépomocí známky z lepenky nebo kartonu, často kruhové a podobné tak mincím, kterých se do současnosti vzhledem malé trvanlivost papíru dochoval pravděpodobně pouhý zlomek.
Byly to známky užívané především v zemědělství, kde potvrzovaly odvedenou práci v časovém nebo úkolovém pojetí. Staršími jsou známky robotní, později vznikaly z tuhého papíru i známky chmelové. Příkladem podomácku zhotovené papírové chmelovky je známka Cyrila Vitnera z obce Hředle na Rakovnicku (obr. 1). Kartónová peněžní známka či nouzovka, kterou vydal J. Wetzler ze Žatce, byla vytištěna v odborném závodě (obr. 2). Vedle různých druhů kartonu a tuhého papíru se užíval i prešpán - chemicky tvrzená lepenka. Na tento odolnější materiál šlo nejen tisknout, ale i do něj razit (obr. 3).
Přechodem mezi známkami kovovými a papírovými jsou ražby na kovem plátované lepence. Byly ražené jako kovové známky a sloužily vesměs k reklamním účelům. Typickým zástupcem této kategorie je známka Exportního pivovaru a. s. Velké Březno, jejíž materiál je lepenka plátovaná měděnou vrstvou (obr. 4). Podobného provedení jsou známky pařížských veřejných domů. Zde ražba nevěstince U hezkých holek (krásných slepic) v ulici Blondel 32 v Paříži (obr. 5), který proslavil spisovatel Henry Miller.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2014.
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU
