Ze světa kovových známek (24)
Známky šlechty v Čechách (2)
Devatenácté století bylo v Rakousko-Uhersku na udělování šlechtických titulů více než štědré. Snad v žádném období monarchie nebylo uděleno tolik nobilitací. Nositelé vysokých řádů, např. řádu Železné koruny (II. a III. stupeň), mohli zažádat o baronský (svobodný pán) či rytířský titul automaticky.
Do baronského stavu bý vali pov yšováni v XIX. století v ýznamní průmyslníci1, kupříkladu svob. pán František Ringhof fer ml. (1844-1909), majitel slévárny a továrny na v ýrobu železničních vagónů na Smíchově. Na základě udělení druhého stupně řádu Železné koruny roku 1902 se mohl o titul svobodný pán ucházet významný pivovarník Anton Dreher mladší (1849-1921). Na četných známkách, které vydali, však udělení šlechtického titulu nikterak uvedeno není. Nová šlechta se často honosila okázalými „rodovými“ erby, které jsou v několika případech v yobrazené i na účelov ých známkách. Rodov ý erb je to jediné, čím jsou uváděni na sv ých známkách užívaných v textilních továrnách baroni Klingerové (obr. 1), jimž byl šlechtický titul udělen roku 1898. Absence místa užívání měla praktický důvod, protože Klingerům patřily textilky v Kosmonosech, Mladé Boleslavi, na Liberecku v Novém Městě pod Smrkem a v Chrastavě, známky se tak mohly užívat kdekoliv.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2015.
POKLADY Z VRAKŮ (5)
Stříbro z Manila Bay – záchrana Filipínského národního pokladu během druhé světové války
Během 60 dní po útoku na Pearl Harbor si Japonci vytvořili kontrolu nad vodami od Beringova moře po Indický oceán, od Číny po Novou Guineu. V cestě jim stála pevnost Corregidor, kde se nacházelo zlato a stříbro patřící filipínskému ministerstvu financí. Vojáky USA čekal nelehký úkol ochránit poklad v hodnotě desítek milionů dolarů před nepřítelem.
Filipínské peso pod správou USA
Filipíny spravované Španělskem byly odstoupeny USA po prohře ve španělsko-americké válce roku 1898. Vytvoření civilní autority pod suverenitou USA vyžadovalo mimo jiné i funkční systém oběživa. Španělské mince v oběhu byly opotřebené a mince USA měly pro chudou ekonomiku Filipín příliš vysokou hodnotu. Roku 1903 bylo proto zavedeno nové hybridní oběživo. Mince měly nominály v pesos a centavos, ale byly vyrobeny podle stejných a nebo velmi podobných standardů jako mince USA. Peso o velikosti dolaru ale mělo hodnotu pouze 50 amerických centů. Ražba mincí pro Filipíny byla zahájena roku 1903 v mincovnách ve Filadelfii a San Franciscu. Kvůli růstu ceny stříbra v roce 1905 překročila koncem roku hodnota kovu ve filipínských mincích jejich nominální hodnotu a lidé je začali hromadit a tavit.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2018.
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU