PRAŽSKÝ HRAD NA EURU
První česká euro bankovka (?)
Na veletrhu Sběratel stála 50 korun, ale jeho nominální hodnota je „nula“. Ta prodejní bude asi časem mnohem vyšší. Řeč je o první české „euro suvenýrové bankovce“. Česká republika se tak připojila k sběratelskému fenoménu. Sbírání „zero euro suvenýrů“ je jednou z nejrychleji rostoucích oblastí sběratelství v Evropě.
Není překvapením, že hlavním motivem „české strany“ bankovky je panorama Pražského hradu. Bankovky na v ýstavišti v ydával speciálně upravený bankomat a podle zkušeností ze Slovenska, kde již v yšlo suvenýrů několik. Byl předpoklad, že všech 8000 kusů (dva z celkových deseti tisíc jdou profesionálním obchodníkům) bude rychle vyprodáno.
Až 400 euro
Není divu, cena prvních slovenských „nulových euro suvenýrů“, které se prodávaly za dvě (opravdová) eura, je dnes i 120 eur (v případě motivu s Bratislavským hradem, na kterém byla tisková chyba). Německé „zero euro“ vydané v limitovaném nákladu v roce 2016 jako suvenýr fotbalového klubu MSV DUISBURG se dnes prodává dokonce za 400 eur.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2018.
Jak se dělá mincovna (7) Jak se sestavuje tým
Číslo sedm mám rád a považuji ho vedle třináctky, za svoje šťastné číslo. Není náhodou, že jsem si sedmičku rezervoval pro nejtěžší kapitolu svých vzpomínek.
V úvodní části jsem zdůrazňoval, jak je pro úspěch každého podnikatelského záměru důležité vybrat správné lidi. Dosud se mé vyprávění neslo v jakési neutrální až neosobní formě a jednotlivé figury, respektive hráči byli pouze doplňkem příslušných pasáží. Situace se právě obrátila. Persony získávají tu nejdůležitější váhu a jsou to lidé, z nichž ještě mnoho pracuje v různých funkcích, ale bohužel jsou i takoví, kteří s námi naše pozemské snažení už nesdílejí. Nechci a nebudu nikoho hodnotit. Soustředím se jen na popis, jak jsem ty lidi vnímal.
Ve svých manažerských pozicích jsem byl pravidelně kritizován svými nadřízenými, nebo lidmi z personálního útvaru, že jsem povinné pravidelné hodnocení podřízených pracovníků v různých listinných podobách neprovedl, nebo ho provedl opožděně. Měli pravdu. Nedělal jsem
to rád, a už vůbec nerad jsem svá hodnocení přímo s lidmi projednával. Nechtěl jsem je zraňovat svými výtkami, a chválit jsem neměl vždy důvod. Navíc zastávám teorii, že povahu
člověka nezměním, je třeba využívat jeho dobré vlastnosti a ty špatné jenom tlumit. Negativní motivace nevede k cíli, jen lidi stresuje.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 3/2013.
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU
