Jizerský most 5000 Kč 2014
V září 2012 vyhlásila ČNB veřejnou soutěž na sedmou zlatou minci z cyklu Mosty.
Jejím tématem byl Jizerský most na trati Tanvald – Harrachov. Soutěže se zúčastnilo 17 výtvarníků, kteří předložili celkem 29 návrhů budoucí mince. Vyhodnocení soutěže uskutečnila Komise pro posuzování návrhů na české peníze dne 30. října 2012 v České národní bance. Přítomna byla také stálá odborná poradkyně pro cyklus Mosty Ing. arch. Eva Dvořáková z Národního památkového ústavu.
Předložené návrhy hodnotila komise v rámci tří soutěžních kol. V prvním kole bylo vyřazeno 8 sádrových modelů. Důvodem pro jejich vyřazení bylo především nedostatečné vystižení podoby či funkce Jizerského mostu, případně výtvarné nedostatky v kompozici, modelaci či písmu. Ve druhém kole získalo odměnu 15 návrhů, které se vyznačovaly vyšší úrovní výtvarného zpracování a tematicky lépe odpovídaly zadanému tématu.
Do třetího kola postoupilo šest návrhů, které nejlépe vystihovaly podobu Jizerského mostu a jejich výtvarné provedení bylo na nejvyšší úrovni. První cenu získal návrh akademického malíře Vladimíra Pavlici za dokonalé vystižení mostní architektury, neobvyklou kompozici obou stran a originální použití pozitivního a negativního typu písma. Druhou cenu obdržel návrh akademického sochaře Zbyňka Fojtů za soulad obou stran a zdařilé vystižení zadaného námětu. Třetí cenu komise udělila návrhu pana Luboše Charváta za celkově kvalitní zpracování návrhu jak z hlediska výtvarného, tak námětového.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2014.
Ze světa kovových známek (19) Účelové známky s peněžními jednotkami
Největší vnější podobu s mincemi mají účelové známky s nominální hodnotou v měnových jednotkách nebo jejich dílech.
Mnozí sběratelé a obchodníci je nazývají nouzovkami, snad aby zvýšili jejich atraktivitu při případném prodeji. Na jejich vznik ale měly vliv jiné okolnosti nežli nedostatek drobného oběživa. Jen ojediněle byly známky s peněžním nominálem součástí mzdy nebo jako odměna za práci nad normu. Neměly ale většinou povahu oběživa, uvedený peněžní údaj představoval hodnotu požitku nebo výši výnosu, jenž bylo možné za známku – poukázku nebo stvrzenku – obdržet.
Vydávání známek s platební funkcí naráželo na zákon 7/1924 Sb. O ochraně čs. měny a oběhu zákonných platidel. Zajímavostí je v tomto ohledu informace zveřejněná Rudolfem Petříkem (Petřík 1937: 95; Likovský 2009: 17) a Ivou Světlou-Dubskou (Světlá - Dubská 2006: 220). Podle ní byl výrobce peněžních známek pro stavbu kasáren v Žamberku z let 1930/1931 (majitel ražebny Vladimír Podivím Praha) za jejich výrobu pokutován podle § 4 výše zmíněného zákona „pro falšování peněz“.
Peněžní nominální hodnotu nesou zpravidla na rubu firemní platební známky či náhradní platidla, známky konzumů – stvrzenky pro výplatu dividend nebo interní platidla, rabatní známky obchodníků, známky dobročinných organizací, známky městské dopravy, známky jídelen a restaurací s cenami pokrmů, zálohy, číšnické známky k vyúčtování denních tržeb, hrací známky s hodnotou výhry a další ražby.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 3/2014.
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU
