MISTŘI ČESKÉ NUMIZMATIKY Ohlédnutí (1)
Představili jsme vám skutečné celebrity v oboru nízkého reliéfu, jejichž jména se stala pojmem nejen doma, ale i v zahraničí.
Rozhovorem s Petrem Horákem jsme v minulém čísle uzavřeli dlouhodobý seriál Mistři české numizmatiky. Když jsem v roce 2010 přišel s nápadem vyzpovídat několik známých českých tvůrců numizmatiky, rozhodně by mě nenapadlo, že vznikne tak obsáhlá sbírka. V průběhu šesti let vzniklo jedenatřicet dílů doplněných unikátními fotografiemi umělců i ukázkami jejich díla.
A někdy dokonce více v zahraničí, než doma. Nezapomenutelným se pro mě stalo hned první setkání s dnes už nežijícím profesorem Jiřím Harcubou. Pochopil jsem, že mám před sebou člověka, který má nejen specifický přístup k řemeslu, ale i hluboký filozofický vhled. Bytost, která má schopnost podívat se za oponu tohoto světa, člověka, který umí poutavě mluvit, ale také pozorně naslouchat. Rozhovor v jeho nevytopeném ateliéru mě tehdy zaujal natolik, že jsem si nechal ujet rychlík na Moravu a v tom dalším o setkání ještě dlouhé hodiny přemítal. Velkým dojmem na mě zapůsobil také Michal Vitanovský, sochař, medailér, publicista, mimochodem autor Řádu T. G. Masaryka (1990), Řádu Bílého lva (1994) a dalších insignií. Rozhovor s ním jsme přinesli hned v následujícím vydání Mincí a bankovek, tedy v prvním čísle roku 2011.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2016.
Jak se dělá mincovna (12) Výroba oběžné mince nejnižších nominálů
Své vzpomínání musím opět posunout hodně zpátky do let středoškolských studií.
Zde se v mé hlavě poprvé objevila myšlenka podívat se do Ameriky.
Navštívit New York a spatřit mrakodrapy a dotknout se Sochy svobody, symbolu svobodného světa. Byl to sen tak neskutečný, že se s postupující normalizací po roce 1969, zcela rozplynul a já jsem na něj úplně zapomněl. Spousta lidí tvrdí, že se jim po čase některé sny zdají znova a nechápou, jak je to možné. Mně se podobná situace rovněž přihodila. Nebylo to však uprostřed blaženého spánku, ale při plném vědomí a pracovním nasazení, během léta 1993.
Veškeré záležitosti kolem haléřových mincí bylo nutné řešit již s přípravou vzniku mincovny v průběhu roku 1992 a v roce1993 byly prakticky vyřešeny. Stačilo k tomu navštěvovat sousední státy – Německo a Rakousko, kde znalost němčiny plně postačuje. Naprosto jiná situace byla u mincí třech nejnižších korunových nominálů. Ty ČNB nechala vyrábět pro měnovou odluku za Atlantickým oceánem v Kanadě. Teritorium pro mě naprosto neznámé.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2014.
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU
