Levantský tolar Chlouba každé Habešanky
Stačí zběžně prolistovat cestopisy o Etiopii z poloviny minulého století, abychom si uvědomili, čím se pyšní Habešanky na fotografiích z center měst, na tržištích, při rodinných ceremoniích či u vaření.
Stačí zběžně prolistovat cestopisy o Etiopii z poloviny minulého století, abychom si uvědomili, čím se pyšní Habešanky na fotografiích z center měst, na tržištích, při rodinných ceremoniích či u vaření, a s čím se u většiny obyvatelek měst setkáváme dosud. Většina z nich má kolem hrdla, na zdobné šňůrce či vkomponované do masivního šperku alespoň jeden levantský tolar s portrétem Marie Terezie. To, co je pro nás zajímavou historickou kuriozitou, je pro ně součástí historie etiopského císařství, projevem tradičního přístupu ke zpracování a držbě stříbra a v neposlední řadě projevem sounáležitosti k vlastní rodině a její víře v ochrannou moc šperku.
Samotná obliba této mince, poprvé ražené v roce 1780, a určené pro Arábii a severovýchodní Afriku, souvisí s dvěma jejími charakteristickými znaky, které se v daném geografickém prostředí nesmírně cení. V první řadě je to velikost, dobrá ražba a ryzost, k nimž přistupuje i skutečnost, že mince má nápis na hraně a nedá se šidit okrájením, a tím druhým znakem je fenomén portrétu, který má v daném prostředí neobvyklou vypovídací hodnotu. Zobrazuje totiž profil panovnice s dobře vyvinutou hrudí, což v arabské společnosti vedlo k láskyplnému označení této mince jako „tučná paní“ a obchodníci jí začali dávat přednost před mincemi vlastních vladařů, a také byla srozumitelná všem etnikům na severovýchodě Afriky, pro které byl portrét panovnice symbolem dobře živené a plodné matky. Mimořádný efekt měla tato symbolika v chudé Etiopii, kde se jednak cenil titul panovníka – císaře, dále zpracování stříbra a v neposlední řadě i postavení matky – rodičky.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 6/2013
NÁMĚTOVÁ NOTAFILIE (1) Světci na středoevropských bankovkách
Podobně jako v případě filatelie se i mnoho sběratelů bankovek zabývá při tvorbě svých sbírek ryze grafickou stránkou věci.
Velmi populární je tak například námětová notafilie zabývající se faunou a florou, architektonickými a přírodními památkami, či významnými osobnostmi veřejného života. Vedle umělců, politiků a slavných vojevůdců se pak lze v našem prostoru setkat i se zajímavým tématem světců a národních patronů, na které se zaměříme v následujících řádcích.
Svatý Václav
Téma národních světců se nevyhnulo ani našim domácím bankovkách. Už za nerealizovaných návrzích z dob první republiky se lze setkat s náboženskými motivy. První realizovanou bankovkou se však stala až protektorátní pětitisícikoruna z roku 1944. Portrét knížete Václava zde vytvořil rytec Tiskárny bankovek Národní banky Protektorátu Čechy a Moravy Jindřich Schmidt, kterému byla předobrazen slavná Myslbekova jezdecká socha na pražském Václavském náměstí. Snahy zařadit portrét našeho hlavního zemského patrona i na papírová platidla se objevovaly už za první republiky, kdy vrcholily především v době tzv. svatováclavského milénia. K realizaci však došlo právě až za Protektorátu. Značnou roli zde hrála především okupační správa, která cíleně zneužívala svatováclavský kult coby důkaz sounáležitosti českých zemí s říší.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2016.
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU