Jozef Bubák Vzpomínka na autora slovenských bankovek
Počátkem roku nás v rozmezí dvou týdnů opustily hned dvě významné osobnosti, které svou tvorbu spojili se světem bankovek.
28. ledna zemřel Oldřich Kulhánek, kterému jsme věnovali krátkou vzpomínku v minulém čísle a 11. února poté autor novodobých slovenských bankovek – Jozef Bubák.
Narodil se 23. dubna 1950 v Komárně. V letech 1963 až 1968 navštěvoval v rodném městě lidovou školu umění pod vedením akademického malíře Františka Chrástka. Po jejím absolvování nastoupil na Vysoké škole výtvarného umění v Bratislave, kde mu přednášeli Dezidor Milly, Petr Matejka, nebo například František Gajdoš. Při jejím ukončení získal za vynikající studijní výsledky prestižní Cenu Martina Benku.
Mezi lety 1975-1978 působil jako odborný asistent na Fakultě architektury Slovenské vysoké školy technické v Bratislavě a od roku 1978 se již plně věnoval malířství na volné noze. Netvořil však jen grafiky, k nejvýznamnějším dílům patří i jeho nástěnné malby pro Národní onkologický ústav v Bratislavě a i na dalších místech po celém Československu.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 3/2013
Ze světa kovových známek (7) Známky v pohostinstvích
Samozřejmostí provozu hostinců, hotelů, kaváren i dalších pohostinství v minulosti byly známky zpravidla kovové vydané k rozmanitým účelům použití. Společné měly jedno – většina
z nich usnadňovala a zjednodušovala provoz podniku.
Nejstarší známé kovové známky pohostinských podniků z našeho území jsou pražského původu. Nechaly je vyrazit některé staropražské hostince již v polovině 19. století. Nesly označení Abonement Marke (obr. 1), Speise Marke, později i české legendy Oběd v předplacení (obr. 2),
Předplacení na 1 oběd (obr. 3), Jídelní známka a sloužily jako předplatné na oběd. Tím, že při jejich nákupu byla poskytována sleva, zajišťovaly podniku zákazníky a byly tak jedním z prostředků konkurenčního boje. Většina jich byla popsána již v numismatické literatuře druhé poloviny devatenáctého století. První zmínka o těchto ražbách je v prodejním katalogu Killianovy sbírky, kde byl nabízen konvolut o 25 kusech1. Do své neméně obsáhlé sbírky českých ražeb je zařadil i Max Donebauer2. Podobně fungovaly pohostinské známky z pozdější doby, zejména z první poloviny minulého století s nominálními hodnotami 1 oběd (obr. 4), Menu (obr. 5), nebo jen s vyobrazením překříženého příboru (obr. 6).
Známky užívané v hostincích s hodnotou znějící na určitý objem nápoje, obyčejně 1/2 (obr. 7) nebo 1 litr piva nebo jen na blíže neurčené množství – Ein Glass (obr. 8), 1 pivo (obr. 9) či 10 piv (obr. 10), sloužily jako předplatné na oblíbený nápoj. Podobně jako u známek na jídlo i u těchto známek byla při jejich hromadném nákupu předem poskytována sleva. Mezi ražbami pohostinství jsou známky na pivo a další nápoje počtem největší skupinou.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2012
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU
