Vzácny pražský groš
Václava II. z nálezu Melčíc-Zemianskeho Lieskového
Počas analýzy jedného z najväčších pokladov grošov Václava II. zo Slovenska, ktorý bol nájdený v roku 1980 v Melčiciach-Zemianskom Lieskovom objavili autori jeden unikátny exemplár tejto mince. Nález pozostával pôvodne z približne 830 mincí, z ktorých bolo 101 pražských grošov Václava II. Zvyšok tvorili viedenské fenigy rakúskych panovníkov vládnucich v rokoch 1251-1330.
Ide o razby od Přemysla Otakara II. (1251-1276) až po Fridricha Pekného (1314-1330). Aj z uvedeného krátkeho popisu je zrejmé, že ide o pomerne zaujímav ý poklad mincí. Jeho prvoradý v ýznam spočíva v tom, že excelentne odráža menového pomery na území dnešného Slovenska v 20-tych rokoch 14. storočia. V tomto období tu patrili medzi dôležité platidlá práve pražské groše a viedenské fenigy. Z toho dôvodu je smutné, že dosiaľ nedošlo k detailnému publikovaniu tohto nálezu. Uvedený nedostatok pravdepodobne nebude možné odstrániť ani v budúcnosti, lebo časť mincí je nenávratne preč. Napriek tomu sa z celkového počtu 101 pražských grošov podarilo analyzovať 38 mincí, medzi ktor ými sa nachádza niekoľko zaujímavých exemplárov.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2015.
PÍSMO NA MINCÍCH A MEDAILÍCH (4)
Řím – od království (přes republiku) k císařství
Kdyby už peníze nebyly vynalezeny, postarali by se o to určitě staří Římané. Jejich pragmatický vztah k tomuto prostředku směny vyjadřuje nesmrtelná věta PECUNNIA NON OLET (peníze nesmrdí), inspirovaná ekonomickou politikou císaře Vespasiána. Pojmenování peněz ve větě, která se císaři přisuzuje, vytvořili jeho dávní předkové. Jejich prvotním platidlem byl dobytek – PECUS. Když pak začali platit kusy kovu na váhu, pojmenovali je PECUNNIA.
„Vítej domů Kornelie. Tak jaké to bylo v Římě?“ Příchozí si přisedl k sousedovi pod olivovník a rozpovídal se. „Klid a zároveň trochu smutno. Teď, po smrti císaře, je vládcem Marcus Aurelius. Dělá to dobře a na svého předchůdce nezapomíná. Však jsem si také přinesl památku.“ Soused Tulius vzal s úctou do prstů minci s orlem a opisem CONSECRATIO a povzdechl: „Je to tak, Antoninus Pius byl velký člověk, ale teď už je bohem“. Jeho přítel přizvukoval: “Máš pravdu a já pořád lituji, že jsem se tehdy nedostal na slavnost a neviděl orla vzlétat z hranice“. Takzvané konsekrační mince, ke kterým se ještě vrátíme, patří až do doby panování římských císařů. Při sledování počátků v ý voje římského mincování je ale potřeba se vrátit o hodně zpátky. Jestliže si antické Řecko musíme promítat na více oblastí jižní Evropy a Středomoří, pak Řím si spojujeme především s Apeninským poloostrovem.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2018.
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU