Heraldika na mincích a medailích (6)
Dvě cesty víry
V průběhu 16. století sledovala také církevní heraldika slohovou proměnu od gotiky k renesanci. Vizuálně se od té světské podstatně nelišila, ale k velké změně došlo v samotné církvi. Pokračující zesvětšťování, patrné v myšlení a jednání vysokého kléru, muselo dříve nebo později vyvolat reakci.
„Zde stojím a nemohu jinak. Bůh mi pomáhej, amen.“ Ta slova dozněla v největším sálu biskupského dvora města Worms a nastalo ticho. Martin Luther (1483–1546), který tady měl roku 1521 odvolat své kritické téze zaměřené proti papeži a římské kurii, se tlaku nepoddal. S přispěním někter ých mocných feudálů se vyhnul upálení, které veřejně požadoval Řím, i zavraždění, které bylo v záloze jako náhradní, neveřejné řešení. Na říšském sněmu, před mladým císařem Karlem V., papežským legátem, biskupy a kurf iřty, tak Luther fakticky zahájil evropskou reformaci. S církevní heraldikou jsme se rozloučili ve středověku. Biskupské a arcibiskupské erby postupně zmnožovaly počty polí, podobně jako jsme to mohli sledovat na znacích světských knížat. Stejným způsobem vyjadřovaly moc, sílu a bohatství, tedy hodnoty světské a nikoli duchovní.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 3/2015.
Ze světa kovových známek (24)
Známky šlechty v Čechách (2)
Devatenácté století bylo v Rakousko-Uhersku na udělování šlechtických titulů více než štědré. Snad v žádném období monarchie nebylo uděleno tolik nobilitací. Nositelé vysokých řádů, např. řádu Železné koruny (II. a III. stupeň), mohli zažádat o baronský (svobodný pán) či rytířský titul automaticky.
Do baronského stavu bý vali pov yšováni v XIX. století v ýznamní průmyslníci1, kupříkladu svob. pán František Ringhof fer ml. (1844-1909), majitel slévárny a továrny na v ýrobu železničních vagónů na Smíchově. Na základě udělení druhého stupně řádu Železné koruny roku 1902 se mohl o titul svobodný pán ucházet významný pivovarník Anton Dreher mladší (1849-1921). Na četných známkách, které vydali, však udělení šlechtického titulu nikterak uvedeno není. Nová šlechta se často honosila okázalými „rodovými“ erby, které jsou v několika případech v yobrazené i na účelov ých známkách. Rodov ý erb je to jediné, čím jsou uváděni na sv ých známkách užívaných v textilních továrnách baroni Klingerové (obr. 1), jimž byl šlechtický titul udělen roku 1898. Absence místa užívání měla praktický důvod, protože Klingerům patřily textilky v Kosmonosech, Mladé Boleslavi, na Liberecku v Novém Městě pod Smrkem a v Chrastavě, známky se tak mohly užívat kdekoliv.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2015.
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU