20 A 100 ŠEKELŮ
Doplnění nové řady izraelských bankovek
Koncem listopadu loňského roku vydala izraelská emisní banka Bank Jisrael (Bank of Israel) dvě banovky v hodnotě 20 a 100 nových šekelů (NIS). Tím doplnila a zároveň uzavřela novou řadu izraelských bankovek, z nichž jsou již v oběhu bankovky v hodnotách 50 NIS (od září 2014) a 200 NIS (od prosince 2015). Plánovalo se též vydání bankovky v hodnotě 500 NIS, jehož realizace je zatím odložena.
20 NIS
Dvacetišekelová bankovka nese na lícní straně portrét židovské básnířky Rachel Bluwsteinové (1890 Saratov – 1931 Tel-Aviv). Byla nazý vána prostě Rachel nebo též básnířka Rachel. Narodila se jako jedenáctá dcera Isera-Lejba a Sofie Bluwsteinových. Z matčiny strany byla vnučkou kyjevského rabína Mošeho Mandelštama. Dětství prožila v Poltavě na Ukrajině, kde navštěvovala ruskojazyčnou židovskou školu. Její otec dbal na dodržování židovských tradic a matka se jí snažila posky tnout co nejširší vzdělání v duchu židovského osvícenství – haskaly, což zahrnovalo též v ýuku moderní, tehdy znovuobrozené hebrejštiny. Roku 1909 se Rachel se svou sestrou Zuzanou přistěhovaly do tehdejší osmanské Palestiny. Obě se nejdříve usadily v Rechovotu a poté Rachel přesídlila do kibucu Kvucat Kineret na břehu Galilejského jezera.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2018.
Jak se dělá mincovna (2) Jak vznikla myšlenka založit mincovnu
Než se dostanu na samotnou podstatu problému, musím se vrátit ve svých vzpomínkách do roku 1992, kdy bylo jasné, že se Československo (ČSR) rozpadne, daleko zpět do vysokoškolských let.
Jedná se o období mezi roky 1966 až 1971, kdy jsem v Praze studoval na VŠE. Do té doby jsem byl přesvědčen, že ČSR je moje milovaná republika, která nemá žádné vnitřní problémy.
Tak jsem se tomu učil ve škole a slyšel všude kolem sebe. A Slováci jsou naši bratři. Že tomu tak nebude navždy, to jsem pochopil, až když jsme občas jako studenti v Praze flámovali se svými slovenskými spolužáky. Najednou jsem nechápal, že v povznesené náladě a bez zábran Slováci velebí období Slovenského štátu a vykřikují hesla, kterým jsem vůbec nerozuměl. Svůj vztah ke slovenským spolužákům jsem nezměnil, ale bylo mi jasné, že není něco tak, jak jsem si do té doby myslel. Doba po roce 1968 mi pak potvrdila, že v Čechách je to trochu jiné než na Slovensku. Vůbec mi nešlo do hlavy, proč existuje tolik odlišností
ve státoprávním uspořádání mezi oběma částmi jedné republiky. Když přišel listopad 1989, to už jsem měl mnoho životních zkušeností a bylo mi jasné, že Československo se nemůže pohromadě dlouho udržet. Znova jsem si vybavil nacionalistické řeči svých bývalých spolužáků. Pozorně jsem sledoval odlišné vystupování českých a slovenských polistopadových politiků a bylo zřejmé, jak to s celistvostí republiky myslí vážně.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2012.
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU
