V únoru letošního roku vám byla v holandském Haarlemu udělena prestižní cena Jaap van der Veena. Předání jste se osobně účastnil, přibližte, jak jste tuto událost vnímal.
Už samotná nominace na tuto cenu byla pro mne něčím neuvěřitelným. To, že mi nakonec byla cena v mezinárodní konkurenci udělena, považuji za obrovský úspěch nejen pro mě, ale i pro Českou republiku. Byl jsem překvapen, jak detailně znají moji práci v zahraničí. To mě opravdu zaskočilo. Jsem totiž zvyklý na český model, kdy práce medailéra prakticky nikoho nezajímá.

Kdy jste se vůbec poprvé začal zabývat navrhováním medailí? Kdy došlo k první realizaci?
Začalo to naprosto spontánně už při mém studiu na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v prvním ročníku. Zúčastnil jsem se soutěže na návrh pamětní mince pro mladé sochaře do třiceti let. Za svůj návrh jsem získal tři ceny a následně jsem se zúčastnil soutěže na pamětní stříbrnou dvoutisícikorunu se zlatou inlejí, která byla vypsána Českou národní bankou. Tuto soutěž jsem vyhrál a mince vydaná k roku 2000 se tak stala mou první realizací. Takový úspěch hned v počátcích tvorby bych přál každému mladému autorovi. Je to obrovská motivace k další práci.

Napočítal jsem, že za vaši kariéru jste získal už třináct významných ocenění. Kterého z nich si vážíte nejvíce?
Vážím si všech. Abych parafrázoval známý výrok: Není malých ocenění. Pro mne rozhodně ne.

Ve vaší tvorbě se objevuje spousta neotřelých nápadů. Zaujala mě třeba stalingradská medaile, kterou jste nechal prostřelit. Můžete říci něco o její realizaci?
Realizace průstřelu nebyla nikterak snadná. Trvalo zhruba čtyři měsíce, než se nám podařilo dosáhnout čistého průstřelu bez celkové destrukce medaile. Obklopíte-li se však profesionály a jistou dávkou zarputilosti, úspěch se zpravidla dostaví.