V čem spočívá výjimečnost košického pokladu?
Vedle bohatého zastoupení jednotlivých typů zlatých mincí i v širokém geografickém záběru. Nacházejí se tu mince z celé Evropy od Španělska po Estonsko. Mezi ojedinělé numismatické památky patří tři zlaté medaile. Unikátem je zlatá varianta jezdecké medaile Ferdinanda I. pocházející z roku 1541. Zajímavostí z českého úhlu pohledu jsou tzv. rodové ražby Viléma z Rožmberka a Albrechta z Valdštejna. Vedle mincí a medailí je součástí pokladu i vzácný 214 cm dlouhý renesanční řetěz o ryzosti 990/1000. Za zajímavost košického zlatého pokladu lze také označit napodobeninu statéru thráckého krále Lysimacha (323–281 př. n. l.) pocházející ze 16. století. Celý obsah pokladu byl uložen ve zvláštní měděné schránce, jejíž dno a víko tvoří dvě přibližně stejně velké části vytepané ze zdobeného měděného plechu.

Za jakých okolností došlo k ukrytí pokladu?
K ukrytí pokladu muselo dojít po roce 1679, ze kterého pocházejí nejmladší mince – uherské dukáty Leopolda I. Nejstarší ražbou jsou sedmihradské ražby Zikmunda Lucemburského z let 1402-1404. Poklad byl objevený v budově bývalé Spišské komory, a proto lze předpokládat, že jeho majitel byl úzce spjatý s touto institucí. Místo mělo za sebou významnou historii, neboť bylo důležitým centrem již v 17. století, kdy byl poklad ukryt. Budova tehdy sloužila jako sídlo Spišské komory vyčleněné v průběhu 50. let 16. století z Uherské komory nacházející se zpočátku v Budíně a od roku 1531 v Bratislavě. Spišská komora měla za úkol spravovat finanční záležitosti 13 stolic východně od Liptova, Zvolenu a Novohradu až po sedmihradské hranice. Ve 2. polovině 16. století se na místě Spišské komory nacházely čtyři gotické domy, z nichž jeden byl přímo sídlem komory. Při přestavbě v roce 1632 se tři z těchto domů, včetně budovy Spišské komory, sloučily a vznikl nový barokní administrativní palác K ukrývání peněžních hotovostí docházelo často v důsledku ohrožení naspořených financí nebo ze strachu o život majitele. Nejinak tomu bylo i s košickým zlatým pokladem, jehož ukrytí můžeme na základě jeho nejmladších ražeb, kterými jsou uherské dukáty Leopolda I. z roku 1679, položit buď do tohoto, nebo do nejbližších následujících let.