ZMATENÉ PENÍZE Výstava v Muzeu Českého ráje v Turnově
Muzeum Českého ráje v Turnově otevřelo veřejnosti na počátku letošního roku výstavu s názvem Zmatené peníze.
Jedná se o putovní výstavu zapůjčenou z Regionálního muzea v Litomyšli, jejímž autorem je Mgr. Petr Chaloupka.
A proč název Zmatené peníze? Protože se jedná o výstavu věnující se období kolem první světové války, kdy se převratné události, které válku provázely, projevily i zmatkem ve financích všech zapojených zemí. Největší část výstavy je věnována Německu, které prošlo velmi složitým vývojem. Zároveň je zajímavé, že výstava nabízí jiný pohled na Němce, než jak je máme často zaškatulkované. Poznáte je, jak byli známí v 19. století – jako národ vědců, filozofů a umělců, a rozhodně nebyli suchary bez smyslu pro humor. Největší část výstavy zabírají tzv. nouzová platidla. V 19. století se začal na nouzovky používat především papír. Je třeba si uvědomit, že celý systém nouzových platidel byl založený na důvěře – vydavatel garantoval, že až krize pomine, vymění nouzovky za normální peníze. A lidé jim důvěřovali, protože věděli, že obchodník nebude chtít pošpinit své dobré jméno. Daná nouzovka se nepoužívala jenom ve vztahu s jejím vydavatelem, ale lidé je používali i při platbách mezi sebou, a tak se mohly dostat i do dalších měst a vzdálenějších krajin.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2017.
HERALDIKA NA MINCÍCH A MEDAILÍCH (9) Církevní aristokracie
Katoličtí preláti svými zakázkami rozvíjeli barokní formy ve všech sférách výtvarného umění.
Nezadali si přitom se svými středověkými předchůdci, kteří, stejně intenzivně, podporovali výtvarné umění své doby. Baroko se u nás markantně projevilo i na mincích a medailích vysokých církevních hodnostářů, jejichž jména už většinou nebyla česká.
Biskupský palác v Olomouci byl pro zdejší měšťany stále ještě novostavbou, když před ním roku 1694 zastavily tři kočáry. Z prvního, s vévodským erbem na dvířkách, vystoupil bledý chlapec, kolem kterého se ihned shlukla početná skupina štolbů, komorníků a tajemníků. „Tohle je opravdu nový pan koadjutor?“ šeptali si sloužící z biskupského paláce. Ti zasvěcení je nenechali na pochybách, bylo tomu skutečně tak. Pomocný biskup olomoucký, Karel Josef Johann Lotrinský, se právě ujímal svého dalšího úřadu. Bylo mu čtrnáct let.
Barokní biskupové a arcibiskupové reprezentovali katolickou církev, tedy nadnárodní, centrálně řízenou organizaci, s pevným místem v mocenské struktuře Evropy. Nebyl důvod, aby pocházeli ze země, kde zastávali úřad. V Českém království, ve kterém ještě doznívala rekatolizace, byl jejich cizozemský původ spíš žádoucí. Monarchie se už stabilizovala ve své absolutistické podobě a propojování světské a církevní moci vyplývalo ze situace. Docházelo k němu sice již v renesanci, ale v 17. století, v zemích s dominancí katolické církve, patřilo k dobových charakteristikám.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 6/2015.