Chrám svatého Víta v Praze – největší a nejvýznamnější chrám v hlavním městě České republiky. Trojlodní gotická stavba byla místem korunovací českých králů, uvnitř jsou uloženy ostatky zemských vládců, arcibiskupů a patronů.

Potřeba reprezentativního chrámu v prostoru Pražského hradu vyplynula po povýšení Prahy na arcibiskupství na jaře roku 1344. Základní kámen položili 21. listopadu téhož roku mladý Karel IV, tehdy ještě jako markrabě moravský, jeho otec Jan Lucemburský, první pražský arcibiskup Arnošt z Pardubic a přítomen byl také Karlův bratr Jan Jindřich Lucemburský. Prvním stavitelem katedrály se stal francouzský architekt Matyáš z Arrasu. Po jeho smrti v roce 1352 se řízení stavby ujal Petr Parléř, který původní plány zásadně, ale citlivě přepracoval a sám se také jako sochař přičinil o výzdobu katedrály. V roce 1541 byl chrám značně poškozen požárem, který zachvátil Malou stranu i Pražský hrad.

Stavbu se však po staletí, navzdory snahám různých panovníků, nedařilo dokončit. Až ve druhé polovině 19. století přišla s rázným řešením Jednota pro dostavění chrámu svatého Víta. Původní části byly opraveny a zbytek dostavěn v novogotickém slohu. Chrám byl za účasti prezidenta Tomáše G. Masaryka a arcibiskupa Františka Kordače vysvěcen v roce 1929, kdy si lidé připomněli tisící výročí zavraždění svatého Václava.

Půdorys katedrály má tvar kříže, hlavní loď má klenbu vysokou 33,2 metru. Jižní věž měří 96,5 metru.
Ústředním bodem chrámu je bohatě zdobená kaple svatého Václava, v níž jsou uloženy ostatky patrona české země. Z kaple vedou schody do korunní komory, kde jsou od doby Karla IV. uloženy korunovační klenoty.