Není důležité vyhrát Překvapivé příběhy olympijských medailí
Kolik medailí bylo uděleno v historii novodobých olympijských her, by zapálený sportovní fanoušek možná dokázal spočítat. Jejich hodnota se však nikdy vyčíslit nedá.
Když rok před vypuknutím letošních olympijských her představilo pořádající město Londýn podobu medailí pro vítěze, nejčastěji skloňovanými slovy byly přívlastky jako rekordní,
největší, překvapivé. Pořadatelská města se v posledních letech předháněla v tom, jak nápadité medaile rozdělí mezi vítěze. A tak ani Londýn nezůstal stranou a představil trofeje, které budou vůbec největšími a nejtěžšími, které si kdy vítězové z her odvezou.
Od třetí novodobé olympiády (v roce 1904) platí, že pořádající země má právo nechat medaile vyrobit v některé z domácích mincoven a podílet se na jejich designu. Poslední slovo při schvalování má sice Mezinárodní olympijský výbor, ale požadavky na vzhled a technické parametry medailí nejsou tak přísné, aby trofeje z největšího sportovního svátku nemohly vypadat pokaždé trochu jinak. A stejně pestré jsou i osudy jejich tvůrců a držitelů.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2012.
PAMÁTKY NA BANKOVKÁCH (1) Monument zmizelý v nenávratnu
Jako první z této série „Památky na bankovkách“ se spolu podíváme na bankovku Afgánského království z období vlády krále Muhammada Záhira Šáha.
Na otázku, proč zrovna tato bankovka je vybrána jako první, je odpověď vcelku jednoduchá. Z pohledu časové osy je to teprve nedávno, kdy byla tato kulturní památka, vyobrazená právě na této bankovce – nenávratně zničena.
Historie Tato památka zde stála již od 6. století v poklidném stínu skalního masivu. Jedná se o sochy Buddhy Vairóčanu a Buddhy Šákjamuniho z Bámijánského údolí. Po několik staletí tyto sochy Buddhů odolávaly zubu času a ne vždy se ve středověku k sochám lidé chovali přívětivě. Jednou z mála výjimek byl král Amanulláh (vládl 1926-1929), který si uvě
domoval hodnotu a výjimečnost těchto soch a začal proto podnikat opatření k jejich ochraně. Bohužel jeho nástupci takové pochopení pro památky neměli a sochy ponechali vlastnímu osudu. Přesto se roku 1969 započalo s opravami soch s pomocí indických archeologů. Práce nešla podle představ díky různým vlivům. Pracovat se dalo pouze čtyři měsíce z roku kvůli počasí, přesto do konce roku 1973 byla opravena alespoň menší socha Buddhy.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2017.
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU