JAK SE DĚLÁ MINCOVNA (25) Příprava ražby euro mincí
Člověk velké události zažívá mnohokrát za život, ale málokdy si je dostatečně uvědomuje.
Teprve s odstupem času, v souvislosti s dalšími prožitky zjišťuje, že si v návalu shonu neuvědomil, že velkou událost nějak přešel a pořádně se jí nevěnoval. Říká si, příště si dám větší pozor. Nesmím se věnovat všedním starostem a teď je ten významný okamžik, na který se dokážu správně koncentrovat.
Takový historický okamžik, který jsem si dostatečně uvědomoval a hluboce prožíval, byl vstup ČR do EU. Skutečnost, že jsme plnoprávnými Evropany, mě naplňovala zvláštní pýchou. Konečně jsme to dokázali. Dne 1.5. 2004, kdy se Česká republika stala členem velké rodiny evropských zemí, byl konec přípravného období, faktické členství právě začalo. Každý se s tímto faktem vyrovnával po svém. Pro mincovnu jsem v tomto okamžiku viděl velkou výzvu. Od 1. 1. 2002 prvních 8 zemí Unie začalo platit novými bankovkami a mincemi společné měny, s přiléhavým názvem - euro. Ve firmě jsme přestali sledovat kurz české koruny vůči německé marce a rakouskému šilinku. Zajímal nás vztah koruny k nové měně našich dodavatelů střížků z Německa a z Rakouska.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2016.
Opavské psí známky z 19. století
Nic nedokresluje rozpaky provázející dřívější pohled na účelové známky nejrůznějšího druhu v opavském muzeu lépe, než konvolut evidenčních psích známek z 19. a prvé poloviny 20. století.
Prvotní zařazení materiálu tohoto druhu ke sbírkám numismatickým, vystřídal názor oscilující mezi jeho umístěním někam na samou periferii numismatického zájmu a úplným zavržením, až po výsledné zakončení jeho putování přiřazením do sbírek historických.1
Obecně se však tyto drobné reálie dokreslující kdysi všední každodennost, dočkaly konečně svého místa na výsluní a jsou dnes (zvláště ty z 19. století) vyhledávaným sběratelským artiklem. Jsou-li „čitelné“ a navíc mají jistý výtvarný náboj, stávají se půvabnými doklady někdejší reality všedního dne konce předminulého století.
Za nejstarší evidenční psí známku z Opavy (ze Slezska?) je zatím možno považovat muzejní exemplář z roku 1874.2 Pouhých pět let tak dělí tento vzácný opavský kus od dosud nejstarší publikované psí známky z roku 1869, pocházející z Kroměříže.3 Města Kroměříž a Olomouc obdržela na Moravě jako prvá, a to počátkem roku 1869, povolení vybírat poplatky za držení psů.4 Svoji prioritu si v tomto směru Morava udržela i v letech následujících, neboť počátkem příštího roku uděluje císař povolení dalším městům Příboru, Moravské Třebové a Svitavám, v závěru téhož roku ještě Znojmu a Brnu. O rok později, tedy koncem roku 1871 pak Jihlavě a Novému Jičínu.5 O situaci na severní Moravě či Slezsku jsme však informováni pouze sporadicky.6
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 3/2011
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU
