Ze světa kovových známek (9) Známky potravních (konzumních) spolků a družstev
Rozvoj potravních spolků v rakouských zemích nastal po liberalizaci podnikání
odstartované vydáním živnostenského řádu r. 1859 a obchodního řádu v roce 1862.
Po schválení spolčovacího zákona roku 1867 byly svépomocné potravní spolky definovány
jako hospodářské spolky a od vydání družstevního zákona roku 18731 působily jako
výdělková a hospodářská společenství.
Posláním potravních spolků zakotveným v jejich stanovách bylo nakupovat zboží denní potřeby pro domácí použití od v ýrobců a prodávat je členům za minimální ceny. Založením svépomocného spolku čelili zaměstnanci truck-systému2 do jeho zákazu v Rakousku-Uhersku v roce 1870, kter ý ale někde dál ve skryté formě přetrvával v továrních konzumních prodejnách
ovládaných podnikateli3.
Svépomocné spolky a později podnikatelská družstva, které měly v obchodní a někdy i v ýrobní sféře konkurovat podnikatelům a zlepšit tak životní úroveň členů, počaly vznikat v 60. a 70. létech XIX. století. Ideologem a zároveň i jedním z iniciátorů svépomocného hnutí v Čechách byl v té době JUDr. František Ladislav Chleborád (1839–1911). Vzorem mu byl německý model svépomocného hnutí, učení Schulz-Delitsche, a anglický spolek Rochdale Pioneers, u nás uváděný jako Poctiví pionýři (zákopníci) Rochdalští4, o jehož činnosti obsáhle referoval v přednáškách a časopisecky. F. L. Chleborád stál u vzniku a byl prvním předsedou nejznámějšího svépomocného spolku pražského Oulu založeného roku 18685. Podle Oulu byly zřizovány podobné svépomocné spolky v Praze i na venkově. Spolek po odchodu Chleboráda pro osobní rozpor y a špatné hospodaření byl nucen ukončit činnost 18. července 1875.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2012
Terezínské poukázky
Platidla židovského ghetta
Tématika poukázek koncentračních, zajateckých a pracovních táborů za druhé světové války je nesmírně rozmanitá. Známé jsou nejen papírové poukázky (Oranienburg, Osvětim, Buchenwald…), ale také kovové1 (Linzmannstadt). V neposlední řadě nelze opomenout ani skutečnost, že vedle mnoha typů poukázek určených pro výplatu vězňů, existovaly také markové poukázky pro dozorce, převážně z řad jednotek Waffen SS.
V Třetí říši se takřka každý koncentrační tábor skládal krom hlavního kmenového tábora i z mnoha menších pobočných, většinou pracovních, táborů. Odhaduje se, že celkový počet pobočných pracovních táborů dvaceti známých koncentračních táborů na celém území nacistického Německa byl asi jeden tisíc. V prostoru dnešní České republiky se nacházelo hned několik takov ých pobočných táborů dislokovaných zejména v oblasti Sudet. Například jen samotný Gross-Rosen měl jen v Čechách 16 táborů a další desítky ve Slezsku. Vedle pracovních táborů na Liberecku, Mostecku, Karlovarsku a mnoha dalších místech, je dnes u nás nejznámější právě terezínský tábor.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2015.
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU