200 Kč Aloys Klar Nová pamětní mince ČNB
Česká národní banka vydává do oběhu celkem 22 500 kusů další dvousetkoruny, z toho 15 600 kusů ve špičkové kvalitě s leštěným polem a matovým reliéfem a 6900 kusů v běžné kvalitě.
Tentokrát je pamětní dvoustovka věnována Aloysi Klarovi.
Aloys Klar se narodil 25. dubna 1763 v Úštěku na Litoměřicku. Po studiích filosofie působil v rodném kraji jako profesor gramatiky, vedle práce učitele se věnoval také dobrovolné péči o nevidomé a jejich vzdělávání. Už v roce 1807 stál u zrodu soukromého ústavu pro výchovu a léčení slepých dětí v Praze, v roce 1832 otevřel na pražském malostranském prostranství Ústav pro zaopatřování a zaměstnání dospělých slepců, pozdější Klarův ústav. Aloys Klar zemřel v březnu 1833, v práci pro nevidomé po jeho smrti pokračovali jeho synové.
Na lícní straně mince je motiv ruky, kterou je čteno Braillovo písmo na Pichtově psacím stroji. Pod vyobrazením ruky je označení nominální hodnoty mince se zkratkou peněžní jednotky „Kč 200“. Na psacím stroji je název státu „ČESKÁ REPUBLIKA“. Ve spodní části psacího stroje je ukázka abecedy v Braillově písmu. Pod vyobrazením psacího stroje je v Braillově písmu nápis „Aloys Klar“. Minci razila Česká mincovna, její značka je vpravo od psacího stroje.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 3/2013
ZE SVĚTA KOVOVÝCH ZNÁMEK (29) Známky mlýnů
Mletí obilí doprovází lidstvo po několik tisíciletí.
Od drcení obilí na plochém kameni malým ručním kamenným drtidlem v neolitu vývoj dospěl k současným moderním plně mechanizovaným a automatizovaným mlýnům.
Ačkoliv má mlynárenství v Čechách dlouhou a starou tradici1, nejsou u nás zatím doloženy historické mlýnské známky, jaké jsou známé kupříkladu z Německa2 či Slezska3. Kovové známky, které se u nás v některých mlýnech užívaly, nemají zpravidla spojitost se samotnou mlýnskou výrobou. Dokládají však jiné podnikatelské aktivity a zemědělskou výrobu některých mlýnů. Jedním z hledisek při členění mlýnů jsou zdroje hnací energie. Nejstarším byl mlýn tažný, jehož pohonem byla síla zvířat, později se využívala energie větru a vody, od minulého století přišly na řadu pára a spalovací či elektrické motory. V českých zemích převládaly vodní mlýny, které se zejména v XIX. století rozšířily do značného množství. Ottův slovník naučný4 uvádí koncem roku 1890 v Čechách 6882 mlýnů, 2503 na Moravě a 650 ve Slezsku. K tomu ještě 573 mlýnů provozovaných „po továrensku“, celkem tedy 10 608 mlýnů. Mlýny byly tehdy na každém vodním toku, počínaje lučními potůčky. Řada jich zanikla, když se na přelomu století začala vozit laciná mouka z Uher umletá v parních velkomlýnech. Na snižování počtu malých vodních mlýnů, často odkázaných na rozmary počasí, měla dopad i domácí konkurence. S mlýny s válcovými stolicemi (americký mlýn, válcový mlýn, automatický mlýn, strojní mlýn, umělý či umělecký mlýn, jak se nazývaly) se nemohly měřit. Přesto je ještě v období první Československé republiky uváděn5 poměrně velký počet mlýnů, v sezóně 1923/1924 bylo v činnosti 10 221, v letech 1933/1934 pak 9220 mlýnů.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2016.
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU
