Jak se dělá mincovna (8) Jak se začíná budovat
Slovo budování se mé generaci vrylo do paměti velmi zvláštní formou, neboť od mládí jsme slyšeli a na mnoha transparentech četli, že budujeme socialismus nebo budujeme lepší zítřky.
Kolik námahy takové budování stojí, to znali moji rodiče a musím říci, že u toho nebyli moc šťastní. Tak takové budování jsem na začátku roku 1993 rozhodně neměl na mysli. Představa, že budujeme mincovnu v sobě zahrnovala mnoho různých rovin, které se musely vzájemně propojit tak, aby vše do sebe zapadalo jako jemná kolečka hodinového strojku, který pravidelně tiká a ukazuje čas tak přesně, že by podle něj mohly jezdit švýcarské vlaky.
Ono se vlastně nebudovalo, protože budova už dávno byla postavena, dalo by se říci z hlediska stavebního, že se jednalo o velmi náročnou přestavbu. Z pohledu řízení to bylo něco opravdu mimořádného, neboť nikdo ve firmě neměl zkušenost s tím, že by do stavební činnosti tak výrazně zasahovala Policie ČR a bankovní instituce v podobě ČNB. Navíc nás začal tlačit čas. Ve vedení Bižuterie se na začátku ledna 1993 připravil zásadní materiál, ve kterém bylo stanoveno, že do konce ledna musí technický náměstek ve spolupráci s výrobním náměstkem vystěhovat stávající provozy technického rozvoje a vše rozmístit v rámci velkého areálu Bižuterie tak, aby se od února mohlo začít se stavebními úpravami.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 3/2013.
Tereza Eisnerová Mistři české numismatiky
Tereza Eisnerová patří k nejmladší generaci českých medailérů.
V rodné Praze studovala na střední Výtvarné škole Václava Hollara, kde se poprvé seznámila se základy modelování a sochařskými technikami. Ve studiu pokračovala na Akademii výtvarných umění v Praze, a to nejprve v sochařském ateliéru profesora Jindřicha Zeithammla a posléze v ateliéru figurálního sochařství a medaile profesora Jana Hendrycha. Tam také v roce 2012 absolvovala.
Cit pro jemné modelace a práci v reliéfu ji už za studií dovedl k zájmu o medailérství. A v tomto oboru brzy zaznamenala první úspěchy v podobě ocenění v soutěžích vypisovaných ČNB. Vůbec první její realizací se stala pamětní dvousetkorunová mince z roku 2012 k výročí narození malíře Kamila Lhotáka. Ve stejném roce začala spolupracovat také s Pražskou mincovnou.
Nejvýraznějším prvkem autorčina medailérského rukopisu je drobnopisný detail. Ve volné sochařské tvorbě je ale vášnivou experimentátorkou. Její výrazně expresivní styl suverénně kombinuje vlivy symbolistního sochařství přelomu 19. a 20. století s technikou ready-made.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 3/2014.
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU