ZANIKLÉ LIBROVÉ MONETÁRNÍ SYSTÉMY (1)
V posledních několika číslech našeho časopisu jsme pozornost věnovali librovému systému Severního Irska, Skotska, Velké Británie a některým souvisejícím monetárním systémům
(manská libra, guernseyská libra, libra jerseyská nebo libra svatohelenská).
Libra však byla vedle současných platných librových systémů (egyptská libra, sudánská libra) poměrně rozšířenou měnovou jednotkou, podobně jako dolar. Z pohledu historického má na rozšíření libry nemalý podíl období kolonizace (např. na území Afriky). Pokud bychom se měli zabývat touto problematikou detailněji, vydalo by to na knihu. Proto naše poznámky budou cíleny k nejvýznamnějším oblastem. Označení libra však není jednotné. Za obdobu libry je v literatuře1a-b často citována italská lira, maltská lira nebo lira turecká. Další jazykovou mutací pro libru je měna používané na Mallorce, tzv. lliura mallorquina (také mallorská libra). U stávajících systémů libry a monetárních historických librových celků je poměrně bohatá škála dílčích jednotek libry po decimalizaci (cent, mils, šilink, fils).
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2016.
Jak se dělá mincovna (14) Tvorba ceny oběžných mincí
Musím se ve svých vzpomínkách opět vrátit o mnoho let zpátky, do doby, když jsem v roce 1971 skládal státní zkoušku z ekonomiky na VŠE v Praze.
Byla to doba pokračující politické normalizace a pro studenty z našeho kruhu obzvlášť složitá. První dva ročníky s námi na přednášky a na cvičení chodil velmi talentovaný student, náš kamarád, jménem Jan Palach. Více se k tomu nechci rozepisovat. Pamětníkům to stačí a nové generace se už více dočtou v učebnicích dějepisu.
V době příprav na státnice nám vedoucí katedry docent Choma s vážnou tváří radil, abychom zapomněli, co jsme se učili v 1. a 2. ročníku o Šikově ekonomické reformě a jak máme být opatrní, abychom neřekli něco, co se nemusí líbit přísedícím v komisi. Byli jsme z toho zmatení. Když už jsme ztratili ideály pražského jara, nechtěli jsme ztratit šanci ukončit 5 let studia. S napětím jsem proto šel na státnici a přál jsem si nějakou ekonomicky neutrální otázku, kde bych mohl uplatnit své znalosti a zároveň nemusel papouškovat myšlenky normalizátorů. Měl jsem štěstí. Vylosoval jsem si teorii cen. Tu jsem měl velmi dobře zažitou z prvního ročníku, když jsem v politické ekonomii kapitalismu skládal zkoušku na stejné téma. Cenová problematika se od té doby stala mojí oblíbenou disciplínou, která mě nikdy neopustila.
Vedoucím řídícím pracovníkem mincovny jsem se stal v době, kdy už jsem měl více než 20 let podnikové praxe. Dávno jsem pochopil, že cena výrobku je základem ekonomického úspěchu v podnikání. Zjednodušeně řečeno „co nejlépe nakoupit a co nejlépe prodat“. Neplatilo pro mě to hokynářské „co nejlaciněji nakoupit a co nejdráž prodat“.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 3/2014.
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU
