SETKÁNÍ IZÁKA A REBEKY
Nejnovější mince v emisi Obrazy z bible
Koncem loňského roku vydala Izraelská banka (Bank Israel) další čtyři pamětní mince s biblickou tématikou. Konkrétně se jedná o ražby věnované počátku společné cesty Abrahamova syna Izáka (hebr. Jicchak) a jeho ženy Rebeky (hebr. Rivka).
Celá 24. kapitola knihy Genesis vypráví o tom, že Abraham přikázal svému služebníku damašskému Eliezerovi, aby šel do aramského Dvojříčí, do města Náchorova a tam, v rodině jeho příbuzných, našel ženu pro jeho syna Izáka a přivezl ji do Kenaanu. Abraham mu dává na cestu deset velbloudů a bohaté dary pro nevěstu a její rodinu. Před městem Eliezer zastavil velbloudy u studny s vodou. Bylo to již k večeru, kdy ženy a dívky z města tam přicházely čerpat vodu. Tu prosil Boha, aby mu dopřál setkání s vhodnou dívkou. Řekl, že dívku požádá, aby naklonila svůj džbán a dala mu napít. Pokud tak učiní a řekne mu, aby se napil a že napojí i jeho velbloudy, bude to znamení, že ona je předurčena stát se Izákovou nevěstou. Tu se objevila Rebeka s džánem na rameni, který naplnila vodou ze studny. Eliezer ji vyšel vstříc a požádal ji o vodu.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2019.
Cromwellova Anglie Mincovnictví v letech 1625–1658
Oliver Cromwell, rozporuplná postava anglických dějin, podle jedněch bojovník za práva a náboženskou svobodu národa, podle jiných zloduch, který popravil krále a nechal zničit korunovační klenoty.
Chudý venkovský šlechtic se stal úspěšným generálem a uznávaným vůdcem Anglie. Pohnuté období občanské války a commonwealthu zanechalo nesmazatelné stopy i v anglickém mincovnictví.
Stuartovská Anglie
Nástup skotských Stuartovců na anglický trůn přinesl Anglii období klidu a stabilizace. Jakub I. zanechal svému synovi zemi, kde panovník soupeřil o moc s parlamentem. Po nástupu Karla I. na trůn roku 1625, spory s parlamentem dále eskalovaly. Král požadoval peníze na válku s Francií, ale parlament, který měl na starosti výběr daní, odmítl. A tak král začal vybírat daně po svém. Donutil gentry k „dobrovolným“ půjčkám, jejichž odmítnutí bylo trestáno vězením, hrabství ležící u moře zase musela financovat loďstvo. Nové daně u parlamentu tvrdě narazily a ten požadoval roku 1628 potrestání králových rádců a oblíbenců a okamžité zrušení nových daňových opatření. Karel zareagoval rychle a s arogancí sobě vlastní rozpustil parlament. Dalších jedenáct let vládl bez něj. Karel byl ve výběru daní vynalézavý. Protože parlament nefungoval, král usoudil, že venkovská šlechta nemá v Londýně co pohledávat, a každému kdo byl ve městě přistižen hrozila tučná pokuta. Daň za užívání „králova“ moře se tak osvědčila, že ji musela platit i hrabství ve vnitrozemí. Karel rovněž oprášil dávno nepoužívané středověké zákony, jako bylo právo Královského lesa, a výnosným obchodem se stalo pořádání dražeb různých úřadů. Proti králi narůstal odpor napříč celou společností. Poslední kapkou v Karlově nešťastné politice byl pokus zavést ve Skotsku anglickou knihu modliteb a církevní organizaci. Rozezlení Skoti se vzbouřili, postavili armádu a v létě roku 1640 vpadli do Anglie. Král, který potřeboval peníze více než kdy předtím, byl nucen svolat parlament a ten si tentokrát kladl podmínky.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2014.