Hyperinflace v Zimbabwe
Listopad roku 2007 byl v Harare teplý a vlídný, pokud se počasí týká. Blížilo se léto a já si uvědomovala, že ty Vánoce budeme sami, tedy my všichni – já, má rodina a mí přátelé v Harare, bez tradiční návštěvy z domova.
Jedním z důvodů proč si nepozvat návštěvu právě toho roku, byla neutěšené zásobování Zimbabwe běžnými potravinami a věcmi denní potřeby a prudká inflace, která úspěšně ožebračovala i ten zbytek pracovní placené síly v zemi.
Osobně jsem měla slušný zahraniční plat a doufala i v radikální změny po volbách, a inflaci jsem zpočátku vnímala jen jako obtížný prvek svého pobytu, s kterým se dá plánovitě žít. Byl to omyl. S inflací se dlouhodobě, když navíc přeroste v hyperinflaci, žít nedá. Je to boj o každou rychlou směnu, okamžitý nákup a stejně nakonec skončíte u bartrového obchodu. To jsem však toho listopadu ještě netušila... A dnes na to období dokonce vzpomínám s nostalgií, hodně jsem se poučila.
V únoru 2007 oznámila Rezervní Banka Zimbabwe zavedení tzv. třetího typu zimbabwského dolaru a současně vyhlásila boj proti inflaci, která byla již v té době čtyřmístná. Mezi březnem a červnem 2007 platila striktní nařízení o cenách základních surovin (jako mouka, máslo, vejce, mléko, ale i olej, cukr a maso), což se projevilo tím, že města přestala být zásobována, neboť prodejní ceny těchto komodit byly nižší než náklady na dopravu a přepravu. Celé země začala trpět chronickým nedostatkem benzínu a nafty a vcelku pravidelně se vypínal elektrický proud v celých čtvrtích. Z krásných alejí jacarand mizely jen trošičku seschlé větve na otop a papír, prázdné plastové lahve a obaly dosáhly maximální míry dalšího použití bez pokynů k recyklaci.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2012.
Jak se dělá mincovna (10) Mincovna se slavnostně otevírá
Slavnostní otevření mincovny byl pro mě dlouhou dobu pojem naprosto abstraktní a neuměl jsem si pod ním nic konkrétního představit.
Už uběhla dlouhá doba od chvíle, kdy se něco ve firmě slavilo. Naposledy to bylo převzetí Rudého praporu generálního ředitele Jablonecké bižuterie za vynikající výsledky hospodaření v roce 1987. Organizovali to odboráři a mojí povinností tam bylo přednést aktuální informaci o stavu hospodaření s důrazem na exportní úspěchy. To už ale bylo hodně dávno a za tu dobu se všechno změnilo. Kde tedy hledat zkušenosti a inspiraci, aby historický okamžik proběhl opravdu důstojně. Tím správným místem byla ČNB.
Setkání se sekčním ředitelem sekretariátu guvernéra panem ing. Romanem Leszczynskim byl ten správný okamžik. Opravdu vzdělaný pán s vizáží a chováním anglického džentlmena, mně začal dávat rady, co by se mělo pro hladký průběh chystané události udělat. Slíbil mi, že bude informovat guvernéra Josefa Tošovského a pokusí se rovněž zajistit účast prezidenta Václava Havla. Myšlenka naprosto úžasná.
Druhým člověkem, který mě školil a zároveň dával úkoly, byl ing. Martin Švehla, ředitel tiskového odboru ČNB. Než přišel na banku, pracoval v ekonomickém zpravodajství české televize. Mediálně velmi zkušený člověk, který se v branži perfektně vyznal, a pro manažera z mincovny měl pochopení. Zároveň si uvědomil, že otevření mincovny je vítaná příležitost pro prezentaci centrální banky, které není nikdy dost. Po jednání s těmito pány jsem získal potřebné informace a začal jsem připravovat podrobný scénář, jak bude 1. červenec 1993 v mincovně probíhat.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2013.
