Ze světa kovových známek (22) Monogramy, zkratky a emblémy
Stálým problémem studia účelových známek jsou ražby, na nichž se jejich vydavatelé skrývají za zkratkami jména či názvu, monogramem, emblémem či logem.
Zejména monogramy psané kaligrafickou kurzívou či ozdobným písmem s ligaturami bývají někdy již při čtení tvrdým oříškem s nejistými výsledky.
V XIX. století, kdy nebyly ještě sepsané nebo teprve vznikaly první katalogy mincí, činily problémy s určením zejména německé drobné mince XVIII. a XIX. století, na nichž je vydavatel uveden pouze ozdobnými iniciálami. Na pomoc sběratelům vznikaly vysvětlující příručky,1 kde byly zkratky objasněné a které obyčejně obsahovaly i tabulky s vyobrazením obzvláště těžko čitelných monogramů držitelů a vykonavatelů mincovních regálů. Ostatně nemusíme se vracet do devatenáctého století. Z amerického pohledu zvláště zapeklité monogramy panovníků přinášely ještě před nedávnem i katalogy Krause Mishler. Uveďme zde některé české kovové známky s pouhými monogramy, emblémy a logy, jejichž význam je znám nebo na jejichž provenienci napovídají nálezové okolnosti. Věřím, že sběratelé ocení zejména určení některých dosud nepřidělených monogramů a emblémů.
První monogramy na českých kovových známkách se objevily již v pozdním středověku. Patrně nejstarší je majuskulní litera W na měděné známce kutnohorského dolu CZWM WASSERRAD (obr. 1), kterou první uveřejnil Josef Neumann (Neumann 1866–1868: 59, č. 28803). Nepůjde zde ale o monogram Vladislava Jagelonského nebo dokonce Václava IV., jak někteří autoři naznačují, ale počáteční literu názvu dolu.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 6/2014.
ZE SVĚTA KOVOVÝCH ZNÁMEK (33) Známky na železnici I.
Kovové známky jako náhrada či předplatné jízdného podobné ražbám vydaným městskými dopravci, jež byly popsané v M+B 4/2011, nejsou z našich železnic známé.
hromadná přeprava osob po kolejích není vymožeností starého data. Poprvé se železniční vagóny tažené koňmi daly do pohybu 2. srpna roku 1832 z Českých Budějovic do lince, první veřejné železnici na evropském kontinentě. Brzy však koňskou sílu nahradila pára. Éru pravidelné železniční dopravy u nás zahájil vlak tažený parní lokomotivou, který vyjel 6. června 1839 na trati Vídeň Břeclav. následující doba byla v Rakousko-uhersku obdobím prudkého rozvoje železnice, na kterém se významně podílely soukromé společnosti1. Jejich názvy zachycují známky, které vydaly na železnicích působící organizace.
Zachovaly se však známky pomocných či návazných zařízení, jakými jsou kupříkladu železniční výtopny, dílny a opravny, nádražní restaurace, úschovny a podobně. Nejpočetnější skupinou ražeb spojených se železnicí jsou ražby potravinových skladů. Nutno konstatovat, že účel některých známek se železničním emblémem není z jejich obrazu jasný.
K železnicím patřily zaměstnanecké konzumní spolky, které pro své interní potřeby emitovaly známky k nejrůznějším účelům, především však s peněžní nominální hodnotou. Většinou mají vyobrazené železniční emblémy a často krácený, zpravidla německý název železniční společnosti, při které spolek působil.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2016.
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU
