Třídění malých grošů Historie problematiky
Malé groše již v minulosti vedly některé badatele k pokusům o jejich systematické řazení
a ke snaze o vytvoření stále dokonalejšího a úplnějšího monotématického přehledu těchto
mincí.
Ohlédneme-li se zpět, zjistíme, že tyto pokusy o soupis typů a variant malých grošů
se v domácím českém prostředí periodicky opakují přibližně ve třicetiletém cyklu. Autoři,
kteří se již v minulosti zabývali určením a popsáním typů a variant malých grošů, vycházeli ve svých pracích z různých pohledů na tyto mince. Jejich úsilí bylo zaměřeno na hledání metodiky třídění malých grošů a pokusy o jejich systematické rozdělení.
Je zajímavé, že první pokus o systematické roztřídění malých grošů neodstartoval v Čechách. Jako první se na pomyslné startovní čáře objevil numismatik Viktor Hohlfeld se studií Böhmische Weiss und Maley Groschen, která začala na pokračování vycházet od roku 1879 ve Vídni v Nentwichově časopise Numismatische Blätter. Tento časopis po roce 1880 zanikl a tak práce zůstala nedokončena. Viktor Hohlfeld tak stačil zveřejnit celkem 94 typy a varianty malých grošů z první čtvrtiny Rudolfovy vlády, tzn. z období 1577–1585. Prvním českým příspěvkem, kde dochází k podrobnému popisu typů a variant je článek Viktora Katze, otištěný ve Věstníku Numismatické společnosti česko-slovenské (ročník III, č. 2, pořadné čís. 6, vydané v Praze, v prosinci 1921). Vzpomínám, že mnozí sběratelé českých minci kopii dvojstránky s Katzovými tabulkami malých grošů nosili neustále při sobě jako vzácnou a praktickou pomůcku ještě mnoho let po vydání Janovského kartotéky. Hubert Janovský, voják z povolání a český numismatik se celý život věnoval českým vládním mincím doby tolarové. V roce 1933 vydal společně s Josefem Dobrým Seznam českých vládních mincí, který se stal základním kamenem jeho celoživotního díla České vládní mince – kartotéka novověku 1526–1856 vydaného Numismatickou společností československou v Praze roku 1948.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2012
Jak se dělá mincovna (3) Jak se myšlenka mincovny postupně stává realitou
Jako většina lidí, o které se otřely základy filosofie na vysoké škole, i já jsem poznamenán dialektikou.
V mé mysli a konání se vždy střetávaly protipóly duchovní a materiální. Svým založením jsem byl spíše pragmatik. Ideám, natožpak ideologiím jsem nikdy moc nefandil. Myšlenku na mincovnu jsem nemohl správně pochopit, nic pořádného jsem si za tím neuměl představit. Do září 1992 jsem neznal vůbec nikoho, kdo by mi o mincovně byl schopen něco bližšího říci. Natož, abych znal někoho z ČNB, kdo o takových věcech, jako je mincovna rozhoduje. Odehrával se ve mně rozpor mezi krásnou ideou a tvrdou realitou neznalosti.
Vzpomněl jsem si, že mám v Praze výborného kamaráda, který se mnou studoval na VŠE, a kdysi pracoval na Státní bance československé v Praze. V této bance jsem ho i několikrát
navštívil v jeho ředitelské kanceláři. Byl to ing. Milan Gerža, který v té velké budově naproti Prašné bráně před revolucí působil několik let, jako hlavní úvěrář pro zemědělsko-potravinářské odvětví. Milan byl vždy výrazná osobnost a musel zde zanechat určitě významnou stopu. V roce 1992, však už zde nepracoval. Byl v té době ředitelem nově se rozvíjející firmy CaC Leasing Praha, kterou v podstatě založil. Nebylo nic jednoduššího než mu zatelefonovat a sdělit mu, co mě tíží namysli. Jako vždy reagoval velmi rychle a ihned pochopil, že mincovna je výborný nápad, za kterým je nutno jít. Ze svého dřívějšího působiště znal Dr. Surgu z ČNB a sehnal mi na něj přímou telefonní linku. Musel jsem ale M. Geržovi slíbit, že se té návštěvy, kterou s Dr. Surgou dohodnu, také osobně zúčastní. Měl vždy dobrý instinkt na zajímavé věci. Řekl bych, že zavětřil kořist a byl připraven za ní
se mnou jít.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 3/2012.
