Přemysl Otakar I. Zlatá bula krále intrikána
Přemysl Otakar I. získal před 800 lety Zlatou bulu sicilskou, která povýšila české knížectví na království.
Bula sice opakovala už dříve přislíbená privilegia českým vladařům, jenže Přemysl musel o jejich respektování a o dědičný královský titul svést dlouhý boj. Zapojil při něm důvtip i intriky.
Cesta krále Přemysla Otakara I. ke klíčovému dokumentu v dějinách české státnosti byla složitá, a to i přesto, že královskou hodnost v minulosti získali už dva jeho předci.
Jako první si ji roku 1085 vysloužil Vratislav II. za dlouholeté věrné služby Svaté říši římské.
Druhým Přemyslovcem ověnčeným královským titulem se stal Přemyslův otec Vladislav II. roku 1158. Šlo ale o jinou situaci. Vladislav získal korunu od císaře Fridricha Barbarossy, který si tak chtěl českého panovníka pojistit jak spojence v tažení do Itálie. Potřeboval česká vojska pro obléhání Milána, a tak dopředu vyznamenal Vladislava II. královskou hodností. Nedošlo už ale na příslušné náboženské ceremonie a bylo evidentní, že korunovace je pouze projevem císařovy osobní vůle. Už v Barbarossově privilegiu však stálo, že královská hodnost má být dědičně propůjčena i Vladislavovým nástupcům na trůnu. Bohužel zápas o to, aby litera tohoto dokumentu byla naplněna, bude stát Přemysla Otakara I. dlouhá léta bojů i diplomatického úsilí. Situaci mu paradoxně zkomplikuje právě jeho úspěšný otec.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2012
Výrobní defekty na mincích (2)
V první části této mini série byly popsány jednotlivé fáze mincovní výroby od přípravy a zpracování mincovního kovu až po realizaci finálního produktu tj. ražbu mince.
Ve stručnosti byly představeny základní technologické postupy a operace včetně používaného mincovního nářadí a strojního zařízení. Cílem bylo vytvořit jakousi informační základnu, na kterou bude navázáno v dalším textu.
Výrobní defekty postřehnutelné na mincovních ražbách mohou mít řadu rozdílných podob. Tyto chyby v mincovně vznikaly v různých etapách výrobního procesu a mají řadu příčin. Jak bylo uvedeno na úvod I. části tohoto pojednání (viz časopis M&B 5/2014) skládalo se mincovní dílo ze tří základních fází. Zastavme se u prvních dvou – přípravné (příprava mincovního kovu: jeho čištění od zbytkových příměsí z hutní výroby, legování pro získání mincovní slitiny předepsané ryzosti, lití cánů a jejich žíhání) a mincířské (výroba střížků: zhotovování plátů a jejich úprava klopováním a kvečováním, žíhání a bělení, vážení). Vady vzniklé během přípravy mincovního kovu jsou dány zpravidla nedokonalostí tavby, postupů čištění a odlévání mincovního kovu. Svůj vliv měly i do jisté míry omezené možnosti dostupných kontrolních metod. Důležité také bylo nastavení kritérií pro hodnocení finálního výrobku, tedy vymezení toho, co ještě nebylo důvodem k vyřazení mince mezi vadné kusy (zmetky). Z dochovaného numismatického materiálu je dobře patrné, jak asi mohla tato kritéria vypadat. Vše samozřejmě záviselo také na době, kdy se ražba realizovala.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 6/2014.
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU
